Jsou blogy lapeny v síti sociálních sítí?

Čte ještě někdo v dnešní době sociálních sítí blogy? Nebo Instagram, Twitter, TikTok už nahradili klasické psaní blogů? Proč vlastně v dnešní době založit blog? Má to vůbec smysl?

Pamatuju si éru, kdy měl každý u nás na základce vlastní blog. V tý době to byl spíš takový osobní, možná až terapeutický deník mladých puberťáků. Já měla hned tři. Chvíli jsem je psala všechny najednou, ale spíš mě jeden přestal bavit, tak jsem si založila další. Kdo blog neměl, nebyl. 

V dnešní době se tahle myšlenka přelila už téměř naplno do sociálních sítí. 

Chápu. Hodit pěknou fotku, ze které už na první pohled může čtenář vyčíst, co tím chtěl autor říci, a k tomu napsat příspěvek, kterým to dotyčný sdělitel rozvede (nebo taky ne). Je to takový pěkně přehledný, rychlý a estetický. Nakonec z toho může bejt i docela pěknej pasivní příjem.

Vždycky jsem chtěla psát. Když mě ale něco napadlo, odvrátila mě od toho myšlenka: "o tom už určitě někdo psal" nebo "nemyslím si, že vím o tom tématu tolik, abych o něm mohla psát". Ale pak mi došlo: dnes už je tolik lidí, co píšou o tom samým a my jako spotřebitelé si akorát vybíráme zdroj, který se nám zalíbí nebo jich sledujeme více a pak si z toho vybereme to, s čím nejvíce sympatizujeme nebo se s tím ztotožňujeme. A navíc...možná je to jen o tom, abych sdílela ten MŮJ pohled a názor na dané téma. 

Čím je člověk starší, tím se mu životníma zkušenostma mění pohled a přístup k určitým věcem. Já změnila přístup k sobě samé, ať už v osobním, tak v pracovním životě. A právě proto jsem se rozhodla tu svou prvotní vášeň ve formě pubertálního terapeutického deníku přivést zpět k životu. Možná bych to nazvala spíš jako experiment. Co z blogu vnikne? Možná to budou číst pouze moji přátelé a rodina, možná to bude číst širší okolí, možná to bude zase jen terapeutický deník. Už ne pubertální, ale deník obyčejný vesničanky na mateřský.